Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví: Dotační programy? Zlepšení v Praze vítáme

 Ministra zdravotnictví denně čekají situace a rozhodnutí, která ovlivňují stav zdravotnictví v celé republice. Praha je výjimečné území, kde se koncentrují státní i nestátní zařízení, z hlediska magistrátu na rozdíl od krajů nemá  – kromě záchranné služby – významné vlastní zdravotnické zařízení, koncentrují se tu milióny lidí, turistů, zaměstnanců i rezidentů. Jak vidí situaci Pražanů, návštěvníků, ale i mladých lékařů ministr Adam Vojtěch?

V Praze převažují fakultní a další nemocnice, zřizované MZ ČR. Jak hodnotíte spolupráci s vedením hlavního města?

S vedením hlavního města Prahy se právě z důvodu vysoké koncentrace státních nemocnic v Praze setkávám poměrně často. Vnímám, že Praha se jako ostatní kraje neprofiluje jako ten, kdo by měl zajišťovat zdravotní péči o své obyvatelstvo prostřednictvím zřizování poskytovatelů zdravotních služeb. Vedení hlavního města Prahy se ale oblast zdravotnictví postupně snaží více podporovat prostřednictvím dotačních programů, což samozřejmě vítáme. Z tohoto pohledu došlo v poslední době dle mého názoru k významnému zlepšení.

Praha je také kraj, a v krajích si často stěžují, že do přímořízenek a do Prahy jim utíkají doktoři. Přemýšlíte o nějaké motivaci, aby mladí lékaři a zdravotníci zůstávali v krajích?

S tím, že lékaři odcházejí z krajů do pražských nemocnic, toho asi příliš mnoho udělat nemohu. Je zde velká koncentrace lékařských fakult a špičkových zdravotnických pracovišť. Na druhou stranu, velký zájem lékařů pracovat v Praze se odráží na jejich vyjednávací pozici stran platu a pracovních podmínek. Jsou zde také vyšší životní náklady. Může se stát, že lékař v krajských nemocnicích má vyšší mzdu, než má lékař v Praze. Tržní síly zde působí. Dle mého názoru není motivace jen o penězích. Mladí lékaři mají nyní mnoho možností, kde se uplatnit – a to jak ve svém oboru, tak i mimo obor zdravotnictví. Jak v zahraničí, tak i u nás v České republice. Ne vždy je v motivacích lékařů na prvním místě plat, byť ten je samozřejmě velmi důležitý. Ukázaly to i výsledky barometru mezi mediky. Studenti odpověděli, že při výběru místa své budoucí lékařské praxe rozhodují primárně podmínky pro odborný rozvoj a pracovní kolektiv. Je tedy zřejmé, že vše není jen o platech.  Myslím si, že nemocnice mají stále rezervy v poskytování nefinančních benefitů – například v zajištění hladkého a smysluplného průběhu postgraduálního vzdělávání, zajištění kvalitních pracovních podmínek, možností stáží, školení a především podporu toho, aby práce pro mladého lékaře byla zajímavá, posouvala jej odborně dál a nebyl by z něj například pouze písař. Nebo naopak, což je opačný extrém, aby nebyla na mladého lékaře nakládána práce a odpovědnost za činnosti, na které ještě není dostatečně odborně připraven.

 Začíná letní sezóna, v Praze hekticky roste počet turistů. Jak ministerstvo kontroluje zdravotní péči, která slouží cizincům?

Ministerstvo zdravotnictví zásadně nerozlišuje poskytovatele zdravotních služeb podle toho, komu jsou tyto služby poskytovány. Kontroly poskytovatelů zdravotních služeb provádí příslušný krajský úřad, a to na základě předem stanovených plánů, nebo na podnět. V zahraničí je běžné, že cizinci si vybírají zdravotnické zařízení dle toho, zda má akreditaci/certifikaci. U nás je proces externího hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb stanoven v zákoně o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Pokud úroveň poskytovaných zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení vyhovuje požadavkům zákona, vydá oprávněná osoba tomuto zařízení certifikát kvality a bezpečí s platností na 3 roky. Získání certifikátu je završením komplexního hodnocení úrovně poskytovaných zdravotních služeb v daném zdravotnickém zařízení. Ministerstvo zdravotnictví na svých internetových stránkách zveřejňuje seznam osob oprávněných k provádění hodnocení kvality a bezpečíOprávněná osoba musí zveřejnit hodnotící standardy a pravidla hodnocení kvality a bezpečí na svých internetových stránkách a vést evidenci poskytovatelů, kterým certifikát kvality a bezpečí vydala. Poskytovatelé zdravotních služeb zveřejňují informaci o tom, že mají certifikát kvality a bezpečí na svých webových stránkách.

Text: JAN HOVORKA

Foto: Archiv

Jan Wolf: Církevní špitály i slavní pacienti

Hlavní město jako urbánní organizmus má podobu, jakou mu dají lidé. Aktuálně, v historii i do budoucnosti. Zdraví města odráží zdraví obyvatel, prostředí, doby. Tak i kultura ukazuje, v jakém prostředí lidé tvořili a tvoří, jak se starali o slabé a nemocné. Domácí obyvatelé a obchodníci, ghetta a náměstí, bulváry či usedlosti, hotely a sídliště. To je kadlub životů, osudů a cest, které se tu protínají a prolínají. Ptali jsme se radního Jana Wolfa:

Kultura a umění mají se zdravotnictvím, léčením nebo nemocemi víc společného, než nás obyčejně napadne. V Praze obzvlášť. Můžeme připomenout původní špitál Milosrdných bratří na pravém břehu Vltavy, dnes nemocnici Na Františku. Jen kousek vedle je Anežský klášter, kde se bratři minorité a sestry klarisky věnovaly péči o nemocné.

Církevní špitály, to ale není jen historie…

Není. Mezi nejvyhledávanější zařízení v Praze, a nejen Pražany, patří Nemocnice milosrdných sester Karla Boromejského. Osobně dlouhodobě činnost milosrdných sester podporuji, což pokládám za samozřejmost a mou osobní povinnost a poctu. Nemocnice je i významným místem společenského života. V poslední době se zaměřuje také na palčivé otázky generační – hospicovou péči u lidí, kteří došli na konec cesty, ale taky na pomoc dětem a dospívajícím, které postihla drogová závislost. Zdejší adiktologické oddělení je unikátní.

Jaké osobnosti byste zmínil?

Jako lékaře, nebo pacienty? 🙂 Obě skupiny zanechaly výrazné stopy v historii i kultuře. A rozmanité, od vědeckých, přes umělecké po stavební. Od dr. Fausta, který asi předurčil část Karlova náměstí jako sídlo nemocničních budov, přes známé osobnosti lékařské. Jména Thomayer, lékařská dynastie Čermáků, Purkyně, Vondráček, nebo třeba Pafko – mohli bychom dlouho jmenovat. A pacienti? Franz Kafka, Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal, Jaroslav Seifert a mnoho dalších, to jsou nejslavnější umělci i nejslavnější pacienti pražských zdravotnických zařízení. Co jméno, to příběh.

Musíme také počítat s milióny turistů a stále větším počtem občanů z jiných zemí, kteří se tu usídlují.

To jsou řekl bych dvě různé otázky, nebo spíš témata. Turisté sem jezdí obdivovat památky a kuturní statky, a jistě to má i zdravotní úskalí. Dodejme, že to bohužel někdy pojímají značně nekulturně. V tom případě mají zajištěnou standardní zdravotní péči v rámci záchranné služby, cizineckých oddělení v příadě potřeby, nebo v nestátních zařízeních. Lidé, kteří se tu usídlují nebo dlouhodobě pracují, mohou využít systému zdravotní péče stejně jako my. Máme u nás zákonem definovaných devět národnostních menšim, mají jistě nějaké oblíbené choroby a neduhy, ale v nemoci jsme si, myslím, všichni rovni a můžeme se obrátit na naše pražské lékaře. A schopnost pomoci, to je dokonce to, čemu říkáme kultura a civilizace.

EDITORIAL: Diagnóza? Tep, puls a dech metropole

Praha – světová metropole, evropské velkoměsto, velkoměsto XXI. století, chytré město… Adjektiv a přízvisek má dost. Odvíjí se od nich i hodnocení či představa. Co je ale pro všechny kategorie důležité? To vám napoví rozhovor s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem.

Obyvatelé. Ti jsou také světoví a evropští, chytří jako jejich velkoměsto. A to vzniklo a rozvíjí se tak, jak jeho obyvatelé vlastní prostředí tvoří. Je to jistě věc generační. Ale i pouhý turista, nebo ten, kdo projíždí, je jistě rád, když zjistí, že město je především zdravé.

Jde o mnoho významů. My se zaměřujeme v tomto čísle na ten základní – zdraví jako stav těla a duše, zdraví rodiny, prostředí, a samozřejmě zdravotnictví. To je hlavní nástroj, jak kondici města i jeho obyvatel ovlivnit, pokud již potíž, neduh nebo nemoc někoho zasáhne.

Ve srovnání se světem je naše zdravotnictví na velmi vysoké úrovni, a v hlavním městě docela jistě. Evropští partneři s námi rádi spolupracují, technologicky je na úrovni XXI. století a chytré zdravotnictví? Málokde se systémové změny a vývoj realizují tak rychle a nákladně, jako právě ve zdravotnictví. Přístroje, věda i výzkum. Ale taky prevence, prostředí pro práci i rekonvalescenci, sociální atmosféra. To vše patří do balíku, který ovlivňuje diagnózu organizmu, kterým velkoměsto je.

Jak pomáhá nemocnicím a zdravotníkům vedení magistrátu? Zjistíte z rozhovoru s radním Radkem Lackem.

A ještě něco. Možná úcta k místu, kde žijeme. Vědomí, že odevzdat potomkům bychom ho měli v lepším stavu, než jsme převzali. Vědět, že nejde jen o skelety tyčící sek obloze, krátkodechá vítězství módních prográmků, aktivistické třeštění nezakořeněných fantastů či lokajská péče o komfort opilců na zájezdě do levného hanbince. Duch i tělo, psyché i physis, a polis.

Dozvíte se jak je na tom Nemocnice milosrdných sester Karla Boromejského(neboli Pod Petřínem). O technologii, trendech, péči o nejpotřebnější, místech odpočinku. Na související téma čtěte rozhovory s poslankyněmi Věrou Adámkovou a Andreou Brzobohatou, a také Vítem Cézou, zastupitelem Prahy 8.

Náš letní speciál má už v titulu to, oč jde. Jaká bude a je Praha, takoví jsou a budou její obyvatelé. A naopak. Žít v Praze je nejen způsob existence, to je oddanost, závislost, tichý obdiv i věrnost. Komu na Praze záleží, nehledá její kapsy – hledá nejdřív její srdce, zkoumá tep, puls či dýchání a tomu přizpůsobuje i to, co jí chce dát. Svůj čas, nápady, práci. A právem si vzít, co mu dává. Nebo radost z toho, že dobře dal. Stav duše. Vděk.

Praha?
To je diagnóza.