Petr Burgr, radní, Praha 1: “Starejme se i to co, co naši senioři vytvořili.”

Hlavní město bylo a bude vždy něčím výjmečné, z hlediska podmínek pro běžný život běžného člověka. Platí to také, nebo spíš především, pro seniory. Mnoho generací rezidentů tvořilo podobu a význam hlavního města, v prvé řadě (dnes historického a památkově chráněného) centra. Nelze lpět na starých zlatých časech, ale je nutné se o nejstarší generaci starat. Podporovat podmínky pro život vícegeneračních rodin i osamělých penzistů. Centrální městská část Prahy má vysoký podíl lidí v seniorském věku, a tuto oblast má na starost radní pro kulturu Petr Burgr.

Praha 1 je nejen historické centrum, ale i místem s vysokým počtem obyvatel vyššího věku. Co je hlavním tématem v péči o seniory – bezpečnost, zdraví, sociální ochrana…?

Skutečností je, že počet seniorů na Praze 1 je procentuelně vyšší než jinde, ale to vnímáme jako přirozený fakt. Další vývoj má řad faktorů. Změna života v centru, atrakce pro turisty, airbnb, zdražování nájmů a nákladů na bydlení vůbec, seniorům nic neulehčují. Radnice ale na sebe nemůže převzít stoprocentní odpovědnost za tuto sociální skupinu nebo jednotlivce, může jen pomáhat. Hlavní odpovědnost vidím v rodině, v péči dětí o stárnoucí rodiče. Parametry prostředí pro život, jako je bezpečnost, zdraví, sociální ochrana, ty formujeme pro všechny. A individuální odpovědnost by měl vnímat každý za sebe. 

 

Spolupracujete s neziskovými nebo charitativními organizacemi?

Samozřejmě. V naší městské částí působí řada nadací a dalších neziskovek, zaměřených na pomoc seniorům, ale i jiným skupinám. Namátkou zmíním nadaci Artevide, pomáhající nevidomým, významná je činnost nadace Taťány Gregor Brzobohaté Krása pomoci, s řadou dalších, včetně církevních, spolurpacujeme již mnoho let. 

 

Jsou místní centra zdravotní péče, polikliniky a lékaři, dostatečnou jistotou pro seniory?

To možná není ani otázka přímo na nás jako radnici. Zdravotní péče v městských částech je zajištěna také privátními lékaři a společnostmi, my spravujeme typy jako poliklinika v Revoluční nebo Palackého ulici. Tam jsou však také soukromí lékaři v pronájmu. Jistota pro seniory by měla vyplývat především z jejich životních podmínek, rodinného okolí, dosavadního způsobu života nebo prevence. Případně z toho, jak žijí v období důchodu. Tady už do prostoru vstupujeme aktivně, máme čtyři seniorská centra. Tam najdou nabídku relaxace, cvičení, výletů a jiných společenských aktivit. 

 

Uvažuje MČ Praha 1 třeba o společném bydlení v nadměrně velkých bytech, vyšší nabídce sociálního společného bydlení, aby bylo možné nabízet samostatné byty městské části mladým rodinám?

To je myslím trochu utopistická otázka. Máme vlastnickou strukturu danou zákonem, a toho se musíme držet. Jak naloží s bytem majitel, je jeho věc, pokud respektuje zákon. Mladší generace, zejména ta nastupující, vždy trochu vyčítavě (nechci říkat závistivě!) posuzuje zdánlivě komfortní bydlení seniorů zejména v centru. Tyto úvahy o společném bydlení, sestěhovávání, výměny a předávání bytů “více potřebným a perspektivnějším” mi přijdou příliš bolševické. Možná bych se zamyslel, zda právě tento problém, právo vlastnit majetek, užívat si výsledků celoživotní práce, mít pocit bezpečí a zajištění a ten chránit, to by měl být úkol radnice, která se chce o své seniory dobře starat. S naší generací režimy manipulovaly až dost.

Profesor Roman Prymula: Pražské zdravotnictví – dotace pro seniory, metropolitní nemocnice i doplňková alternativní péče. Projekt kliniky TCM ve FN Hradec Králové končí

Profesor Roman Prymula: Pražské zdravotnictví – dotace pro seniory, metropolitní nemocnice i doplňková alternativní péče. Projekt kliniky TCM ve FN Hradec Králové končí

Přibývající počet obyvatel (nejen) Prahy v důchodovém věku je důvodem k tvorbě funkční, dlouhodobé koncepce péče o seniory. Má mnoho rovin. Akutní i dlouhodobá ošetřování, léčba konkrétních diagnóz, jistě i prevence. Jak jsou jednotlivé okruhy problémů řešeny? Odpovídal nám náměstek ministra zdravotnictví, profesor MUDr. Roman Prymula:

Zaměřujeme se v tomto tématu na zdravotní a sociální péči o seniory. Mohou tyto generační skupiny využít nějaké podpory ze strany MZ ČR nebo VZP pro prevenci, následnou péči nebo pomoc ve stáří, jakou mají třeba Pacientské organizace? Například i slevy při očkování, nákupu zdravotních pomůcek, účast v bonusových programech?

 

Ministerstvo zdravotnictví připravilo celou řadu dotačních titulů, které mohou využít neziskové organizace, které se starají i o seniory. Také pojišťovny poskytují různé motivační programy, které slouží pro prevenci či případně další programy, které umožňují čerpání prostředků, zejména z fondů prevence. Jako příklad lze uvést očkování, kdy právě kategorie seniorů může být očkována proti klíšťové encefalitidě, což je projekt, který běží u řady pojišťoven a je velmi vítán.

Obecně ministerstvo zdravotnictví změnilo očkovací vyhlášku tak, samozřejmě v souladu  se zákonem a vůlí parlamentu, aby bylo možné využívat pneumokokovou konjugovanou vakcínu pro seniory  nad 65 let věku, tato část byla měněna právě novelou zákona a očkování některých rizikových skupin naopak klasickou očkovací vyhláškou. Je zřejmé, že dostupnost těchto vakcín je výrazně vyšší, než tomu bylo v minulosti.

 

Hlavní město Praha nemá vlastní nemocnici. Existuje projekt, který by pro obyvatele metropole nabídl komplexní službu, která by jako nemocnice zajistila odpovídající péči primárně pro ně a nebyla „nekalou konkurenci“ fakultních nemocnic?

 

Město Praha má nadbytek zdravotnických kapacit, které jsou dominantně vázány na fakultní nemocnice. Opakovaně se řešila problematika  metropolitních nemocnic v Praze, kdy se uvažovalo aby například IKEM nebo zejména Bulovka mohly plnit roli metropolitní nemocnice.  Tato problematika nikdy nebyla dotažena do konce. V tuto chvíli existují myšlenky o tom,  aby vznikla jakási centrální metropolitní nemocnice v Praze, ale zatím o tomto projektu nebylo rozhodnuto a podpora není zcela jistá, právě vzhledem k tomu, že zde jsou kapacity dostatečné a tyto kapacity by měly být schopny pokrýt i seniory.

 

Může MZ ČR podpořit oblast péče o psychické zdraví a kondici se zaměřením na seniory? 

My se tomu věnujeme v rámci psychiatrické reformy, která je velmi složitá, dlouhodobá a dopadající na celé spektrum aktivit související právě s poskytováním psychiatrické péče v České republice.

Snažíme se provádět  reformu pod základním heslem, což je deinstitucionalizace a destigmatizace, tedy abychom pacienty pokud možno dostali z těch klasických kamenných psychiatrických léčeben do komunity a destigmatizovali jejich onemocnění, aby se byli normálně schopni zapojit do běžného života.

Existuje projekt Center duševního zdraví, který by k tomu měl směřovat. Nejsložitější na reformě je vytvoření systému, který bude navazovat  na tyto aspekty, tzn. vytvoření modelu levných sociálních bytů, aby tito lidé byli začleněni do komunity a samozřejmě aby v té komunitě našli také práci. Zároveň je potřeba, aby zde byli podporované chráněné dílny, případně jiná podpora zaměstnávaní takovýchto osob, které mají určitý handicap.

Mají příbuzní seniorů, trpících Alzheimerem, Parkinsonem, případně dalšími nemocemi, vyskytujícími se ve stáří, možnost konzultovat péči nebo získat podporu MZ ČR? Existuje něco jako centrum pro nemoci stáří, zřizované státem nebo krajem?

 

V případě specifických seniorů, kteří trpí různými civilizačními chorobami případně chorobami ve vztahu ke stáří, to je otázka Alzheimerovy nemoci, Parkinsonovy nemoci případně dalších onemocnění se nepochybně mohou obrátit na oddělení podpory práv pacientů a využít jej jako konzultačního místa, zejména pak v kontaktu s pacientskými organizacemi, které se dlouhodobě zabývají pomocí pacientům s konkrétními onemocněními a případně zprostředkovat kontakty na zdravotnická zařízení, které potřebnou péči poskytují. Na druhou stranu neexistuje nějaké centrální zařízení, které by pečovalo o seniory jako takové. Existuje však řada specializovaných kapacit, které jsou distribuovány po ČR a je možné jich využít.

 

Po třech letech končí projekt Kliniky TCM, který byl v roce 2015 a v rámci česko-čínského mezivládního projektu zahájen ve FN Hradec Králové. Díky legislativním změnám TCM z gesce ministerstva zdravotnictví vypadává. Bude projekt pokračovat v jiné formě, například jinde a ve spolupráci se soukromou firmou?

 

Projekt kliniky tradiční čínské medicíny skutečně vznikl v roce 2015 v Hradci Králové a tento projekt se rozvíjel v rámci pilotního projektu ve spolupráci  českého a čínského zdravotnictví, které bylo signováno na úrovni ministrů zdravotnictví. Tento projekt se rozvíjel dlouhou dobu a měl velice pozitivní vliv na vnímání tradiční čínské medicíny v ČR. Následně však došlo také k problémům s financováním z čínské strany, proto bylo rozhodnuto, že tento projekt nadále v Hradci Králové pokračovat nebude.

V současnosti se aktivita, která se týká tradiční čínské medicíny posunula z  původní legislativy, kterou se podařilo schválit a která vešla v platnost a týkala se vzdělávání, na úroveň nově připravovaného zákona o léčitelství. Ten by, jako takový, měl řešit obecně i problematiku tradiční čínské medicíny. Na základě této nové legislativy by bylo možnost poskytovat péči v tradiční čínské medicíně a existuje aktivita, která je podporována regiony, kdy naprostá většina regionů v ČR je ochotna vytvářet podobná centra, byť ne tohoto rozsahu na úrovni kliniky, ale centra, která znamenají poskytování  dominantně ambulantní péče nebo naprosto převážně ambulantní péče, která by samozřejmě měla pokrýt tuto problematiku  a měla by být alternativou ke klasické západní medicíně. Samozřejmě mám na mysli alternativou, která bude zcela doplňkovou.

 

Ministr Adam Vojtěch: Nechceme ponechat prarodiče jejich vlastnímu osudu

Tiše a nenápadně blíží se stáří. Nejen jednoho každého z nás. Stárne společnost. Zvyšující se věk dožití, a také vyšší kvalita života v poslední třetině, paradoxně začíná dělat vrásky všem. Starost o seniory, kvalita bydlení, zdravotní péče už neznamená pobírat důchod pár let po odchodu z pracovního angažmá. Je to prostě nová kapitola života, která se týká dnes už více než třetiny obyvatel přímo, a samozřejmě jejich okolí. Zvládneme to? Na otázky odpovídá ministr zdravotnictví Adam Vojtěch:

Podle statistik a demografických dat bude zanedlouho v Praze 30-35% obyvatel v seniorském věku. Existuje v rámci zaměření MZ ČR představa, jak by měla systémově vypadat péče o tuto věkovou kategorii, nebo se musí o sebe postarat každý sám?

Na ministerstvu silně vnímáme demografickou křivku, která jasně směřuje k dalšímu nárůstu starší populace, a proto musíme nastavit kapacity systému do budoucna tak, aby požadavky, které budou vznikat, byly pokryty.

Samozřejmě máme představu, jakým způsobem vytvořit systém péče o seniory, tedy kategorii osob nad 65 let věku, a rozhodně nechceme naše rodiče, prarodiče či stárnoucí spoluobčany ponechat jejich vlastnímu osudu. V tuto chvíli intenzivně jednáme s Ministerstvem práce a sociálních věcí, abychom vytvořili fungující model zdravotně sociálního pomezí. Již nyní existuje řada institucí, které poskytují kombinovanou zdravotní a sociální péči, nicméně buď je hrazena pouze ze zdravotního pojištění nebo resortem práce. Model financování této péče přesně v poměru úměrném tomu, jakým způsobem byla vynaložena, se v tuto chvíli hledá a myslím si, že je to rozhodující problém, který v tuto chvíli v této oblasti existuje. V tomto směru je také nesmírně důležitý rozvoj domácí péče. Chceme, aby senioři mohli zůstat ve svém přirozenému prostředí. Intenzivně se tomu věnujeme. Připravujeme například projekty komunitní péče pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, které budou v tomto roce zahájeny.

Může ministerstvo nějak ovlivnit kvalitu a úroveň péče v domech seniorů, DSP, LDN, i ve spolupráci se zřizovateli, jako je MHMP nebo MČ?

Většina zařízení, jako jsou domy seniorů, DSP apod., je operována Ministerstvem práce a sociálních věcí, a tedy zde v současnosti není možnost, aby Ministerstvo zdravotnictví mohlo kontrolovat kvalitu péče v těchto zařízeních poskytované. Přesto, jak už bylo zmíněno v předchozí otázce, jednáme o tom, abychom byli schopni pokrýt segment zdravotní péče v těchto institucích, a pokud by byl proplácen ze zdravotního pojištění, tak logicky bude v možnostech Ministerstva zdravotnictví, potažmo pojišťoven, tuto péči kontrolovat.

Nedostatek lékařů je obecně známý problém. Je možné oživit fenomén „rodinný lékař“, podpořit praktické lékaře se stálou klientelou v pražských městských částech a podobně?

Koncept primární péče v České republice je odlišný od systému zavedeného například ve Velké Británii, kde mají rodinné lékaře. U nás máme historicky velmi pozitivní zkušenost s praktickými lékaři, a to jak pro dospělou populaci, tak pro populaci dětskou. Naším cílem je posílit roli praktických lékařů v systému, chceme rozšířit jejich kompetence, proto v tuto chvíli pracujeme na reformě primární péče. To přispěje k lepší organizaci péče o pacienta obecně a také pomůže celý obor více zatraktivnit pro mladé lékaře. Reforma také zásadně zkvalitní péči o chronické pacienty a seniory. Součástí reformy uvažujeme o modelu sdružených praxí, kde by společně působili dva až tři lékaři, kteří by byli schopni se zastoupit a poskytovali by péči do pozdějších hodin. Jednoznačně to pomůže k větší dostupnosti zdravotní péče v této oblasti.

Děkujeme za rozhovor.

 

Autor: Jan Hovorka

Foto: archiv

MUDr. Zdeněk Hřib: Praha potřebuje uzdravit. Problémy jsou akutní i chronické a zásahy nutné!

Kandidát na primátora pojmenovává přesně dlouhodobé problémy, akutní stav i možnosti řešení. Mohli bychom říci: profesionální deformace. Je totiž lékař. Zatím ještě nepřevažuje paralelní role politika, ale u Pirátů je to trochu volnější propojení. Nebo méně zřetelné. Jak tedy na základě diagnózy vylepšit kondici hlavního města? Odpovídá MUDr. Zdeněk Hřib:

 

Jak byste diagnostikoval aktuální stav hlavního města lékařskými termíny?

Chronické problémy s páteřní infrastrukturou a akutní insuficience v oblasti bydlení. Dále také časté záchvaty kleptomanie. Je tedy potřeba do toho říznout a změnit městu (životo)správu.

 

Byl jste se podívat v Kodani, Barceloně a dalších městech. Co jim Praha může nejvíc závidět?

Kodaň vede celosvětově v podpoře cyklistiky. Spočítali si tam, že se jim to vyplatí, protože lidé pohybující se městem na kole jsou zdravější, než když se vezou autem nebo MHD. V Praze je ale zatím cyklistika spíš adrenalinový sport, protože chybí vyhrazené cyklostezky. Kopcovitost terénu není u nás reálným problémem a velká část tras je navíc po rovině.

V Barceloně využívají technologie například ke sledování úrovně hluku. Nejde jen o obtěžování, ale také o prokazatelné negativní zdravotní důsledky. Hluk například urychluje rozvoj nemocí srdce a cév, ale také třeba nepříznivě působí na osvojování řeči a čtení u dětí. V noční době má hluk vliv na změny aktivity mozku, které jsou viditelné i na EEG, a dochází i k poruchám spánku spojených s vyšší spotřebou léků a to již od poměrně nízké hladiny 42 dB. Vyšší hygienický limit 50 dB přitom odpovídá třeba hluku při mírném dešti nebo provozu běžné kanceláře.

Metropolitní zdravotnictví je roztříštěné a poněkud nejasné. Máte koncepci? Městskou nemocnici, posílení záchranky, nové zázemí pro ni, leteckou záchrannou službu HMP…

Magistrát by měl mít jasnou koncepci pro rozvoj akutní péče, jako ostatní regiony. Problém je v tom, že Praha nyní žádné nemocnice nevlastní a to je potřeba postupně změnit.

Magistrát měl proto nyní převzít Nemocnici Na Františku od Prahy 1. Piráti nedávno pomohli zastavit skrytou a pro město nevýhodnou privatizaci této nemocnice, která byla obhajována špatnými finančními výsledky. Teď je její ředitel trestně stíhán v rámci velké kauzy několika nemocnic v Praze a my jsme říkali od začátku, že za špatnou ekonomiku může především její špatné vedení. Na této malé nemocnici by si město mělo vyzkoušet, jak se o ni starat.

Dalším krokem by mělo být převzetí Nemocnice Na Bulovce, kde je nutná také oprava těch budov, které vlastní Praha. To už je větší nemocnice se všemi obory.

Někdy v budoucnu by mělo město převzít do správy i ostatní fakultní nemocnice v Praze, protože ministerstvo, které je provozuje, má velký střet zájmů. Dává pravidla pro rozdělování peněz z pojištění a logicky je směřuje především do svých nemocnic. Proto se tady nemůže stále rozvinout třeba domácí péče. Podmínkou ovšem je, že ministerstvo zavede spravedlivé úhrady pro nemocnice bez neodůvodněných rozdílů, jak slibuje už desítky let.

 

Co by byl první krok vás jako primátora?

Lepší správa městského majetku. Tento rok například řešíme z opozice už nekolikátou kauzu nevýhodného prodeje či pronájmu městského majetku na Praze 1. Měl by být vytvořen veřejný online katalog městských bytů i nebytových prostor s informací komu, za kolik a do kdy jsou pronajaty. Takováto transparentnost umožňuje veřejnou kontrolu a ta systémově chrání město před korupcí. Nevýhodné nájmy by měly být ukončeny, nevyužívané domy opraveny a pronajaty.

 

Mají Piráti představu, jak je na tom digitalizace zdravotnictví? Plánujete nějaké vylepšení, zdokonalení, vlastní tvůrčí vstup? Co například stávající koncepce neřeší?

Piráti mají jasnou představu digitalizace zdravotnictví, která klade důraz na pohodlí pacientů, bezpečnost jejich dat a přínos pro zdravotníky. Je založená na tom, že průvodcem pacienta v systému by měla být jeho zdravotní pojišťovna, která by tím pádem měla být i správcem a koordinátorem sdílení jeho zdravotních dat. Stejně je už nyní dnes spravuje, protože podle nich platí poskytnutou péči. Jinak já osobně jsem navrhoval a realizoval několik rozsáhlých IT systémů ve zdravotnictví a jsem například spoluautorem systému eRecept. Stávající přístup ministerstva zdravotnictví k digitalizaci je ale bohužel velmi chaotický a vlastně i díky tomu došlo při spouštění eReceptu ke zbytečným problémům.

 

Některé servery nabízejí jakousi předběžnou diagnózu na dálku, konzultaci online. Jako lékař, doporučil byste tento “bezkontaktní” způsob?

Jak pro který případ. Celá řada zdravotních situací je určitě řešitelná i jinak, než prezenční návštěvou lékaře. Existuje například online gynekologie gynlink.cz, kde si můžete vyžádat na dálku eRecept na hormonální antikoncepci, kterou již užíváte. Tento způsob poskytování zdravotních služeb zkoumala i lékařská komora a nenašla tam žádné pochybení. Samozřejmě na jiné předpisování léčiv by to asi použít nešlo.

 

Co je pro zdravý život ve městě nejdůležitější – zeleň, vzduch, pohyb, ticho, vztahy…?

Všechno dohromady. A ještě bych doplnil sluníčko. Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. I proto mi vadí, že z pražských stavebních předpisů vypadla povinnost oslunění bytů. Nebylo to totiž tak, že by se kvůli tomu nemohlo stavět. Jen ty neosluněné se doteď musely prodávat levněji jako tzv. ateliéry. Teď už kupující ale nebude informován o tom, že kupuje prostor nevhodný k bydlení, který nemá standardní hodnotu.

 

Dost komunikujete sousedský život, zahrádky ve vnitroblocích. Myslíte si, že to je podstata života velkoměsta, kultivace vztahů občanů v místě bydliště? Nemá velkoměsto větší dosah a jiný způsob modelu sociální komunikace než “včelí plástev” malých komunit?

Já žiju s manželkou a dětmi na sídlišti a tam lidé často neznají ani své sousedy přes chodbu. I proto máme v plánu dotační program pro zelené střechy, kde by se mohl vytvořit poloveřejný prostor, společný jen pro obyvatele toho domu. Tedy to co nyní na sídlištích chybí, protože tam jsou buď soukromé byty, anebo zcela veřejné okolí. Ve starších čtvrtích zase mohou zelené střechy ochladit město v letních vedrech. Chceme podpořit i zapojení občanů do celoměstského rozhodování a to pomocí tzv. participativního rozpočtování. Tedy že občané mohou svým přímým hlasováním vybrat projekty, které bude město realizovat z části rozpočtu.

Text: Jan Hovorka

 

Ing. Pavel Sehnal: Praha se v ubíhajícím čase mění do krásy. To chci ukazovat

Plánů, jak proměnit hlavní město, dát metropoli novou tvář, přiblížit ji Evropě, světu, jak ji zbavit provinčního nátěru, těch je hodně. Podstatné je, nakolik je autor těchto vizí schopen vstoupit do reality, nabídnout záruky, že se bude něco dít skutečně, nejen na papíře nebo před kamerami. Pavel Sehnal je podnikatel, který po převzetí firmy Incheba na holešovickém výstavišti má velké plány právě v této lokalitě, i ve spolupráci případně s Magistrátem hlavního města Prahy. Park Miloše Formana je hlavní téma, historicky i do budoucna však “fučíkárna”, jak říkají Pražané, má dispozice ke vzniku unikátního místa.

Proč by lidé měli volit právě Vás?

Protože Prahu by měli řídit Pražané. Já se narodil na Žižkově, studoval na Smíchově a Dejvicích, sídlo firmy mám v centru, bydlel jsem v Praze 4 a nyní v Letňanech. Jsem Pražák křížem krážem. Zajistím větší pracovní příležitosti Pražanů v místě jejich bydliště. Chci, aby městské části byly tak soběstačné, že budou schopné nabídnout práci lidem tam, kde bydlí. Město zprůjezdníme a zajistíme nové parkovací kapacity. Chceme Prahu jako bezpečné město, kde to žije, s větším počtem propojených cyklostezek, hřišť a parků, ale také bez čekání u lékaře. Vytvořím v Praze prostor které jí chybí. Odpočinkovou zónu, křižovatku setkávání a také líheň kultury a umění se specifickým vztahem k filmu a divadlu. Bude to místo otevřené, sympatické, vstřícné a svobodu vyjadřující pro všechny Čechy, Pražany i návštěvníky ze všech koutů světa.

Tou odpočinkovou zónou máte na mysli projekt, který jste nedávno představil veřejnosti, tedy Park Miloše Formana?

Přesně tak. Chtěl bych areál Výstaviště Praha v Holešovicích přejmenovat na Park Miloše Formana a vrátit do něj kulturně relaxační funkce. Vznikly by zde nové stylové pavilony, např. Pavilon Miloše Formana, pavilon pro letní filmový a divadelní festival a v souladu s moderními technologiemi a možnostmi by byla zrekonstruována i Křižíkova světelná fontána. Návštěvníci by zde mohli sledovat i noční projekce na oblohu. K prosazení prvního kroku, samotného přejmenování, jsme zahájili petiční aktivitu na stáncích po Praze a také prostřednictvím webových stránek www.parkmf.cz. Cílem je dosáhnout takového počtu podpisů, aby se návrhem na přejmenování výstaviště zabývalo pražské zastupitelstvo.

Co je podle vás v současnosti největším problémem Prahy?

Jednoznačně doprava, špatná průjezdnost města, absence okruhu kolem Prahy, málo parkovacích kapacit. Stejně tak problémem je, že lidé v Praze mají malé pracovní příležitosti v místech svého bydliště. Praze chybí také stanice metra, má nedostatečnou bytovou výstavbu, nedostatek cyklostezek, hřišť i parků, což se naplno projevilo v nedávných horkých dnech.

Jak byste ho chtěl řešit?

Průjezdnost zlepšíme pomocí územního plánu a právě nabídkou práce v místě bydliště, zlepší se tím i životní prostředí. Dohodou se Středočeským krajem zajistíme vybudování záchytných parkovišť P+R. Do Prahy totiž přijíždí každý den 300 tisíc automobilů a kapacita záchytných parkovišť je pouze 3000. Bytovou výstavbu zrychlíme zjednodušením stavebního řízení. Cyklostezky vzájemně propojíme a také je lépe osvětlíme.

Měla by Praha podpořit výstavbu nových bytů? Jak?

V prvé řadě se musí zjednodušit a zrychlit stavební řízení, to je velká brzda bytové výstavby, která je potřebná. Stejně tak s cenami bydlení je v metropoli v posledních letech problém, ceny nájmů i realit ke koupi se vyšplhaly nahoru o desítky procent. Tisíce bytů se rovněž přesunuly do kategorie bytů využívaných pro Airbnb či k dalším krátkodobým pronájmům. Na vině je právě nedostatečná výstavba. A řešením není rozhodně zákon o sociálním bydlení, to v Praze nic neřeší.

Chcete zahájit nové dopravní stavby v příštích 4 letech a jaké?

Rozhodně přidat další stanice metra, které by měly přibýt ve směru ven z Prahy, dokončit okruh kolem Prahy, rozhodně vybudovat síť velkokapacitních záchytných P+R parkovišť. To jsou strategické stavby pro město. Nesmíme ale zapomínat ani na cyklostezky, které chceme vzájemně propojit a instalovat osvětlení. Jen tak budou lidé kolo používat skutečně jako dopravní prostředek.

Jak konkrétně byste chtěl zlepšit život obyvatel Prahy?

Zajistíme zejména větší pracovní příležitosti Pražanů v místě jejich bydliště. Mnoho lidí totiž žije na pražských sídlištích, ale za prací většinou dojíždí do centra města. Je potřeba při plánování dopravní infrastruktury a veřejné dopravy pracovat s přesnými daty a s odborným zázemím. Nechceme nutit lidi, aby využívali jeden způsob dopravy, chceme systém dopravy nastavit tak, aby lidé sami našly nejvýhodnější a nejpohodlnější způsob přepravy, který jim bude vyhovovat a který zároveň odlehčí přehuštěné dopravě v centru města. Budeme klást důraz na to, aby život v Praze nebyl pouze o nákupech, zaměstnání a chození do školy. Lidem nabídneme i nekomerční místa a možnosti ke sportu a relaxaci, vytvoříme prostor pro volnočasové aktivity dětí a mládeže. Vrátíme život na náměstí, aby se zde lidé setkávali, aby zde bylo více zeleně, laviček a bezpečných míst nejen pro nedělní procházky rodin a maminek s kočárky. Zároveň podpoříme drobné živnosti, aby v těchto lokalitách opět působili kadeřníci, cukrárny a kavárny, pekaři a restaurace. Senioři v Praze často trpí pocitem osamocení, opuštění a nepotřebnosti. Chceme se postarat o to, aby se aktivní senioři zapojovali do veřejného života. Budeme využívat jejich nabytých zkušeností a neopomíjet jejich vůli a touhu zůstat i ve vyšším věku platnými členy společnosti.

Zní to jako sen o Praze. Věříte, že to v případě zvolení primátorem dokážete zrealizovat?

Kdybych tomu nevěřil, tak bych se o to nepokoušel. Velký vliv na to bude mít budoucí osoba pražského primátora. Proto nabízím naději, vize, odvahu, rozhodnost, zkušenost, sílu prosadit vše prospěšné pro Pražany a návrat dobré nálady do ulic i do pražských domovů. A prozradím Vám své životní heslo, kterým se řídím ve svém podnikání i osobním životě: Napoprvé správně! A právě to Pražanům nabízím. Konec slepých uliček, experimentů, omylů. Proto je právě tak důležité i ve volbách volit napoprvé správně.

-red-

DIAGNÓZA: Praha č. 2 – STÁŘÍ JE BUDOUCNOST!

Aktuální vydání našeho nového magazínu se zaměřuje na stáří a jeho krásy, jakož i ošidnosti. Dozvíte se o nich od kapacit, které mají co říci (nebo alespoň mají zájem něco říci). Každopádně stáří nemine ani vás a proto souhlasíme: ano, stáří je naše budoucnost. Tak se k němu a k ní odpovědně chovejme.

Dg2 MAGAZIN_DG_web

DIAGNÓZA: Praha č.1

Prvním číslem magazínu DIAGNÓZA: Praha jsme potěšili desetitisíce čtenářů. Zdraví a zdravý životní styl, prostředí a lidé, kteří o tom všem rozhodují, to je, co vás zajímá a my to víme. Nedostalo se vám první číslo do ruky? Přinášíme vám ho sem, na stránky webové verze. Další číslo dokončujeme a bude k mání 20. 9. 2018. Pokud máte zájem o odběr pro vaši organizaci, dejte nám vědět. Větší počet výtisků dodáme po dohodě až k vám. A zatím si listuje v čísle předchozím! hezké čtení vám přejeme. Redakce.

info@diagnozapraha.cz

web Dg1

Hledáte online radu pro miminko? Poradí vám Dětská pohotovost!

Jsou maminky, kterým dítě nezabere všechen čas doma. Co dělat na mateřské? Jednoduchá a geniální odpověď: Radit maminkám na mateřské, co dělat, když jsou na mateřské. A v případě, že jste navíc doktorky, jim poskytovat neocenitelné a mnohdy zoufale hledané odborné rady. Jako to vymyslely, a hlavně realizují, dvě mladé lékařky z Motola – MUDr. Klára Fiala a MUDr. Alexandra Lehovcová na svém originálním webu detska-pohotovost.cz.

Jste s kolegyněmi dětské lékařky, potřebovaly jste někdy i Vy pomoc a radu kolegů?

KF: Samozřejmě, na kolegy se obracím a velmi ráda Vzhledem k poměrně úzké specializaci, kterou se nyní zabývám, se přiznám, že mi trošku unikají novinky v jiných oblastech a proto své dítě přenechávám s plnou důvěrou specialistům, jako třeba dětské ORL či dětská chirurgie a traumatologie. V otázkách primární péče důvěřuji plně naší praktické lékařce. Běžné dětské nemoci a problémy se snažím řešit z pohodlí domova.  Ale i nás už potkala návštěva dětského Urgentního příjmu.

AL: Samozřejmě. Vlastní dítě se špatně léčí, člověk nemá odstup, nadhled. Takže jsem vždy ráda za názor některého z kolegů, pokud mám tu možnost. Běžné dětské problémy si řeším sama, pokud to jde, ale například preventivní péči ráda přenechám zcela své PLDD. Prostě se bojím, že bych u vlastního dítěte nemusela být dostatečně objektivní.

Váš web je zajímavý pro rodiče, nabízíte to jako součást péče a nabídky FN Motol, nebo samostatně?

KF: Naše internetové stránky vznikly, protože jsme měly pocit, že na internetu chybí validní a ověřené informace o zdravotních problémech dětí, nejen pro rodiče. Je to čistě naše volnočasová iniciativa. Naše práce ve FN Motol nijak neovlivňuje naše internetové stránky a naopak. 

AL: Nápad se sice zrodil při práci na dětské pohotovosti ve FN Motol a primářka tohoto oddělení nám děla odbornou supervizi, ale jinak nemají nic společného.

Máte interaktivní komunikaci, můžete radit třeba online?

KF: Online poradnu nemáme a ani o ní v tuto chvíli neuvažujeme. Někteří uživatelé se na nás obrací buď přes náš facebookový profil nebo přes naši emailovou adresu, na jejich dotazy se snažíme reagovat. Ne každá situace se ale dá řešit mailem či po telefonu. Informace, které nabízíme  na našich stránkách mají být základním návodem pro řešení některých častých situací a zdravotních problémů u dětí. Rozhodně si nekladou za cíl nahrazovat lékařské vyšetření.

AL: Nemáme. Jednak z časových důvodů to je zcela mimo naše možnosti, ale hlavně konkrétní medicínské rady se obtížně dávají po telefonu. Pokud dítě nevidíte, nemáte prostě dost informací ke zhodnocení závažnosti zdravotního stavu. Podané informace, včetně fotografií můžou být zavádějící. U dětí je nejdůležitější celkový vzhled dítěte a ten je pro laika, ale i zdravotníka – nepediatra(či pediatra, pokud se jedná o vlastní dítě) velmi těžko zhodnotitelný, natož konkrétně popsatelný.

Běžnou poradnu, kazuistiky, individuální případy nevedete?

KF: Nevedeme. Naše internetové stránky nejsou cíleny odborné veřejnosti, ale naopak té laické – rodičům, vychovatelům, učitelům ve školkách, školách, atd.

AL: Kazuistiky jsou zajímavé především pro odbornou veřejnost a na tu nejsou naše stránky cílené. Myslím, že kazuistiky, které prezentují komplikovaný či netradiční průběh můžou rodiče naopak vystrašit a zmást. Naším cílem je rodičům podat co nejpřehlednější a nejstručnější informace sloužící k lepší orientaci v problematice akutních stavu u dětí. Takový guideline pro laickou veřejnost.

čím se na Vás nejvíc klienti obracejí?

 

KF: Stránky fungují poměrně krátkou dobu. K často vyhledávaným tématům patří horečka a péče o novorozence. 

AL: Stránky zatím fungují krátkou dobu, abychom toto mohly zhodnotit.

Nepřemýšlely jste o aplikaci, kde by jako například modely První pomoci, našli pacienti první pokyny a rady?

 

KF: Máme v hlavě několik, z našeho pohledu, zajímavých projektů. Nechci předbíhat, ale jeden se zrovna „rodí“, takže  myslím, že návštěvníci našich stránek se mají na co těšit

AL: Plánu je spousta, takže uvidíme, co všechno se zrealizuje.

Text: Jan Hovorka

Prof. MUDr. Věra Adámková: Moje srdeční záležitost? Rozvoj telemedicíny

Zdravotnictví v Praze neznamená jen přímou péči o pacienty, ale i další trendy a procesy. Tady se rozhoduje o nejdůležitějších krocích, rozhodnutí se tu zároveň nejvýrazněji odrážejí, lze sledovat vývoj i další potřeby. Ekonomika, personální zajištění, vzdělávání lékařů, výzkum, vývoj i zavádění nejmodernější technologie se tu soustřeďují na relativně malém prostoru. Sídlí tu i nejvlivnější instituce. Navštívili jsme tu nejvyšší. Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ČR řídí poslankyně za ANO, prof. MUDr. Věra Adámková:

Hlavní město Praha má na svém území jen minimum vlastních zařízení, zato tu sídlí téměř všechny nemocnice řízené ministersky. Nebylo by výhodné je nějak propojit, koordinovat s cílem například zefektivnit náklady?

Zdravotnická zařízení přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví nejsou pouze v Praze, ale každé hlavní město země srovnatelné velikost, obvykle nese největší „tíži“ velkých zařízení, tedy i zdravotních. Zlepšení spolupráce, efektivnější využívání možností jednotlivých nemocnic je jenom na místě. Ministerstvo nemůž avšak nařizovat jiným majitelům zdravotnických zařízení, jak mají mít nastaveny další obchodní vztahy (samozřejmě v rámci platné legislativy).

Měla by mít Praha vlastní metropolitní nemocnici?

Metropolitní nemocnice jsou ve velkých městech, plní důležitou úlohu. Je třeba, aby jejich zřizovatel se o ně staral s péčí řádného hospodáře a aby bylo možné v nich také rozvíjet diagnostiku i léčebné postupy. Problém není jenom na straně zdravotnictví, ale ekonomický, perzonální a další.

V posledních několika letech zaznamenáváme výraznější spolupráci v oblasti vybavení špičkovými přístroji a technologií, mezi Magistrátem HMP a státními nemocnicemi. Díky dotaci mají kvalitnější vybavení například v IKEM.

Upřímně nevím přesně a detailně, které nemocnice mají jaký dotační přínos, ale podle sdělení vedení IKEM pomohla možnost čerpat z dotačních programů  zejména v rozvoji vzdělávání zaměstnanců i rozšíření experimentálních projektů, což je jistě velká pomoc.

Problematika pracovních sil pro zdravotnictví je stále naléhavější. Co je podle vás nejúčinnější řešení v nejkratší možné době? 

Problém není “ z čistého nebe“, zdravotníci na něj upozorňovali dlouhodobě ( jistě zhruba 15 let), i když zbytečně.

Léčba tohoto stavu není jednoduchá, je to celek, který má v sobě mnoho aspektů – perspektiva dalšího rozvoje v zaměstnání, profesní růst, odborná výchova, odměňování. Rychlý nábor pracovníků ze zahraničí neřeší problém dlouhodobě, je třeba úpravy pre i postgraduálního vzdělávání, systému kariérního růstu i jistota pracovního zakotvení. 

ČLK chce přísnější regulaci zaměstnávání zahraničních pracovníků. Jaký na to máte názor, je kritika jejich nedokonalé kontroly oprávněná?

Z praxe mám vlastní zkušenosti, které jsou v celé škále – jistě musí procházet „nostrifikační“ zkouškou, která nemůže být formální. Dále nyní platí, že lékaři, kteří jsou zaměstnáni, se musí přihlásit nejdříve po 6 měsících prac. poměru ke zkoušce, ale není tam, že ji musejí pro další výkon praxe vykonat a kdy. Velkým problémem někdy bývá jazyková bariéra, která je však v některých oborech zcela zásadní.Na druhou stranu znám oddělení, která fungují velmi dobře a pracují tam velmi vzdělaní lékaři ze zahraničí. Vidím zde velký úkol Ministerstva zdravotnictví – upravit systém těchto zkoušek, který musí začlenit i jazykové zkoušky a nesmí snižovat kvalitu znalostí. I naši lékaři odcházejí pracovat do zahraničí a v některých příhraničních, příkladně německých nemocnicích, jsou základní jednotkou zdravotníků daného oddělení.

Jaké jsou ve světě nejmodernější trendy v přístrojovém vybavení, které byste ráda viděla u nás? Robotická chirurgie, telemedicína, diagnostika…? 

Rozvoj telemedicíny je trochu mojí srdeční záležitostí, její budoucnost vidím ve zvýšeném komfortu pro pacienta, který by nemusel na každou malou kontrolu do zdravotnického zařízení a mohlo by se velmi rychle reagovat na okamžitý nález ( příkladně laboratorní hodnoty, EKG křivka a podobně).

Nové přístrojové vybavení je nezbytnou složkou kvalitní nejenom diagnostické, ale i léčebné péče. Moderní přístroje však musí být skutečně řádně využity, protože pouze perzonál, který s nimi pracuje prakticky denně, je umí použít a je přínosem pro pacienta.

Jedině racionální je potom využití možností daného přístroje pro několik zdravotnických zařízení, eventuálně jejich využití třeba ve směnném provozu.Nejhorší varintou je nákup těchto drahých přístrojů do zařízení, kde nejsou využity, perzonál je neumí zcela využít a výsledky potom nejsou zcela validní a nepřinášejí potřebný benefit pro pacienta, který je tím hlavním v celém procesu.