Prof. MUDr. Věra Adámková: Moje srdeční záležitost? Rozvoj telemedicíny

Zdravotnictví v Praze neznamená jen přímou péči o pacienty, ale i další trendy a procesy. Tady se rozhoduje o nejdůležitějších krocích, rozhodnutí se tu zároveň nejvýrazněji odrážejí, lze sledovat vývoj i další potřeby. Ekonomika, personální zajištění, vzdělávání lékařů, výzkum, vývoj i zavádění nejmodernější technologie se tu soustřeďují na relativně malém prostoru. Sídlí tu i nejvlivnější instituce. Navštívili jsme tu nejvyšší. Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ČR řídí poslankyně za ANO, prof. MUDr. Věra Adámková:

Hlavní město Praha má na svém území jen minimum vlastních zařízení, zato tu sídlí téměř všechny nemocnice řízené ministersky. Nebylo by výhodné je nějak propojit, koordinovat s cílem například zefektivnit náklady?

Zdravotnická zařízení přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví nejsou pouze v Praze, ale každé hlavní město země srovnatelné velikost, obvykle nese největší „tíži“ velkých zařízení, tedy i zdravotních. Zlepšení spolupráce, efektivnější využívání možností jednotlivých nemocnic je jenom na místě. Ministerstvo nemůž avšak nařizovat jiným majitelům zdravotnických zařízení, jak mají mít nastaveny další obchodní vztahy (samozřejmě v rámci platné legislativy).

Měla by mít Praha vlastní metropolitní nemocnici?

Metropolitní nemocnice jsou ve velkých městech, plní důležitou úlohu. Je třeba, aby jejich zřizovatel se o ně staral s péčí řádného hospodáře a aby bylo možné v nich také rozvíjet diagnostiku i léčebné postupy. Problém není jenom na straně zdravotnictví, ale ekonomický, perzonální a další.

V posledních několika letech zaznamenáváme výraznější spolupráci v oblasti vybavení špičkovými přístroji a technologií, mezi Magistrátem HMP a státními nemocnicemi. Díky dotaci mají kvalitnější vybavení například v IKEM.

Upřímně nevím přesně a detailně, které nemocnice mají jaký dotační přínos, ale podle sdělení vedení IKEM pomohla možnost čerpat z dotačních programů  zejména v rozvoji vzdělávání zaměstnanců i rozšíření experimentálních projektů, což je jistě velká pomoc.

Problematika pracovních sil pro zdravotnictví je stále naléhavější. Co je podle vás nejúčinnější řešení v nejkratší možné době? 

Problém není “ z čistého nebe“, zdravotníci na něj upozorňovali dlouhodobě ( jistě zhruba 15 let), i když zbytečně.

Léčba tohoto stavu není jednoduchá, je to celek, který má v sobě mnoho aspektů – perspektiva dalšího rozvoje v zaměstnání, profesní růst, odborná výchova, odměňování. Rychlý nábor pracovníků ze zahraničí neřeší problém dlouhodobě, je třeba úpravy pre i postgraduálního vzdělávání, systému kariérního růstu i jistota pracovního zakotvení. 

ČLK chce přísnější regulaci zaměstnávání zahraničních pracovníků. Jaký na to máte názor, je kritika jejich nedokonalé kontroly oprávněná?

Z praxe mám vlastní zkušenosti, které jsou v celé škále – jistě musí procházet „nostrifikační“ zkouškou, která nemůže být formální. Dále nyní platí, že lékaři, kteří jsou zaměstnáni, se musí přihlásit nejdříve po 6 měsících prac. poměru ke zkoušce, ale není tam, že ji musejí pro další výkon praxe vykonat a kdy. Velkým problémem někdy bývá jazyková bariéra, která je však v některých oborech zcela zásadní.Na druhou stranu znám oddělení, která fungují velmi dobře a pracují tam velmi vzdělaní lékaři ze zahraničí. Vidím zde velký úkol Ministerstva zdravotnictví – upravit systém těchto zkoušek, který musí začlenit i jazykové zkoušky a nesmí snižovat kvalitu znalostí. I naši lékaři odcházejí pracovat do zahraničí a v některých příhraničních, příkladně německých nemocnicích, jsou základní jednotkou zdravotníků daného oddělení.

Jaké jsou ve světě nejmodernější trendy v přístrojovém vybavení, které byste ráda viděla u nás? Robotická chirurgie, telemedicína, diagnostika…? 

Rozvoj telemedicíny je trochu mojí srdeční záležitostí, její budoucnost vidím ve zvýšeném komfortu pro pacienta, který by nemusel na každou malou kontrolu do zdravotnického zařízení a mohlo by se velmi rychle reagovat na okamžitý nález ( příkladně laboratorní hodnoty, EKG křivka a podobně).

Nové přístrojové vybavení je nezbytnou složkou kvalitní nejenom diagnostické, ale i léčebné péče. Moderní přístroje však musí být skutečně řádně využity, protože pouze perzonál, který s nimi pracuje prakticky denně, je umí použít a je přínosem pro pacienta.

Jedině racionální je potom využití možností daného přístroje pro několik zdravotnických zařízení, eventuálně jejich využití třeba ve směnném provozu.Nejhorší varintou je nákup těchto drahých přístrojů do zařízení, kde nejsou využity, perzonál je neumí zcela využít a výsledky potom nejsou zcela validní a nepřinášejí potřebný benefit pro pacienta, který je tím hlavním v celém procesu.